Akcičky info

V termínu 4.8.2007 – 11.8.2007 budu na dovolené na chalupě v Přešťovicích, kdo z Vás by si chtěl udělat výlet a přijet na jeden den, nebo večer a trochu popít a pobavit se – PŘIJEĎTE. Ubytování je zajišťené

Budeme se na případné návštěvy těšit!

Tak mi včera zkončil projekt Collateral MS a dnes začínám na novém projektu ve stejné instituci, ale na jiném místě. Zatím jsem odsouhlasil tři měsíce s vyhlídkou do konce roku. Naše terárium jsem vyměnil za open space Nikdy jsem nevěřil, že se budu na open space tak těšit a že bude open space tak příjemný!! Jinak začátek je stejný jako na většině projektů.. řeší se přístupy a podepisují se papíry o mlčenlivosti. Každopádně je do pár hodin co jsme zkončil na předchozím projektu a již developer opravuje chyby jak se mu zachce a jejich opravu nasazuje do testu aniž by změnil verzi aplikace. No nechci vidět jak se bude ten projekt vyvýjet dál. A lituji Tomáše a Martina, kteří se snaží dělat tak jak to má být a jak to funguje, protože jejich úsilí bude stejně tímto zmařeno.

Tak mí milí kamarádi a přátelé. Malý Adam Klepáč je již na světě. Narodil se v neděli 29.7.2007 (stejně jako Pešlík a Roman Dol.). A neni to žádnej prcek. Měří úctihodných 55cm a váží 3,9kg. Jakmile mi Roman Kl. dá k dispozici fotky ..pokud mi je dá k dispozici.. dám je do galerie

Narození malého Klepáče se nezadržitelně blíží. Roman psal, že již Lucku odvezl do porodnice. Tak držme palce, ať porod proběhne bez komplikací.

Po níže popsané cestě z BA mě čekalo dobalení věcí na 4 dení „dovolenou“ a cesta do Albrechtic v Jizerkách. Hanka jako vždy měla většinu věcí již připravených. Díky tomu jsem neměl tolik práce. Z Prahy jsme vyrazili okolo 11 té. V zájmu zběru OMV „míčů“ jsme si řekl, že natankuju až při cestě alespoň 45 litrů, abych dostal ři nálepky. Co jsem již netušil že na dálnici až do Tuurnova neni žádná OMV benzínová pumpa. v Turnově jsme byly ze Žižkova za půl hodiny a vyrazili jsme směr Železný brod, Tanvald, Desná, Albrechtice. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že všechny benzínové pumpy po cestě z Turnova jsou otevřené max do 22:00. Do Albrechtic jsme dorazili přesně o půlnoci a v podstatě jen na myšlenku. Čekal nás welcome drink s Marcelem, který jich již měl asi 20 .. jelikož skupinka účastníků byla dosti veliká. K našemu milému překvapení jsme hned dostali večeři, kterou jsme zmeškali. Moc jsme si pochutnali. Ráno jsme viděli celou skupinu v plné parádě. Celkem se nás tam sešlo asi 30 z toho jen Já s Hankou a Pešlíci jsme neměli žádné potomky. Děti se hemžili úplně všude. Naštěstí byly cizí a díky tomu i roztomilé. Ve čtvrtek pršeloa tak jsme zvolili prohlídku jeskyní. Což samozřejmě v deštivém počasí na začátku prázdnin napadne více lidí a tak čekací doba na prohlídku byla něco okolo 3 hodin. Všichni jsme usoudili, že nemáme rádi čekání a raději jsme vyrazili na prohlídku vesnice a místní rozhledny. V infocentru jsme nakoupili mapy a vzali několik prospektů propagujících místní kraj. Pán, který v infocentru pracoval byl evidentně ve svém živlu a tak nám hned poradil co navštívit cestou z5 do Albrechtic. Vybrali jsme si návštěvu starého mlýna, po kterém nás provedla vnučka posledního mlynáře. Prohlídka byla velice zajímavá a nelitovali jsme návštěvy. Přispěli jsme dobrovolným vstupným a vydali se hledat restauraci na pozdní oběd. Člověk netuší jaký je problém v létě v Jizerkách natrefit na otevřenou restauraci a ještě k tomu kde vaří. Po několika neúspěšných pokusech jsme jednu našli. Večer se jako vždy popíjelo a hrálo. Další den jsme měli v plánu vyrazit za Tomášem a Petrou do Bedřichova. V domění, že je to okolo deseti km jsem se vydali na cestu v klidném tempu po svých. Cesta ubýhala relativně v pohodě, jen jsme se všichni shodli, že chybí oddělené cesty pro pěší a cyklisty a že asfaltky nejsou zrovna dimenzované na turistický ruch a automobilovou dopravu. Kristýnka po cca dvou hodinách chůze již nechtěla vydržet v kočárku a začala se hlasitěji ozývat. V jedné nepřehledné zatáčce protijedoucí automobil vzorně přibrzdil a nechal nás v klidu dojít do „bezpečí. Jaké to bylo pro nás překvapení, když během minuty se automobil vracel a z okýnka na nás pokřikoval, jestli ta želva (hračka) kterou mávají nevypadla nám. Samozřejmě patřila.. Kristýnka jí vyhodila z kočáru.. tento zážitek nás mile překvapil a utvrdil, že ještě na tom ta naše česká společnost neni tak hrozně jak se někdy zdá. U tomáše s Petrou jsme dostali perfektní občerstvení i s točeným pivem. Pak jsem objednal taxi, které naší početnou skupinku dovezlo zase z5 do Albrechtic. Ať žijí dodávky. Další dny uběhli v podobně nabitém programu a ani jsme se nenadáli a byla neděle, čas na návrat do reality. Cestou do Prahy jsme se zastavili ještě na kozí farmě, kde jsme nakoupili trochu těch kozých sýrů. Shodli jsme se, že těch pár dní na horách s partou fajn lidí a kopu dětí byl příjemnej. A já s Pešlíkem jsme si oddychli, že holky tam nechytli maminkovskost .. ikdyž sem tam na nás šišlali..;)

PS:Až dotlačím Pešlíka aby mi dal fotky, přibude i galerie

Jelikož projekt finishuje, tak jsme z BA vyráželi relativně pozdě. S tím jsem počítal a tak jsem příjezd na dovolenou do Albrechtic v Jizerských horách nahlásil na večerní hodiny. To jsem ale ještě netušil, že nás zklame zdivočelých 90 koní naší firemní octavie. Asi dvacet km za Bratislavou nám ve 170 km/h začala blikat kontrolka ASR prokluzu.. netušili jsme co se děje, ale pokračovali jsme dál. Po pár kilometrech se k té jedné svítící kontrolce přidala ještě kontrolka motoru a auto okamžitě stratilo výkon. Toto nás již trochu začalo znervozňovat. Na prvním odpočívadle jsme hned zastavili a vrhli jsme se zjišťovat co že to té naší káře vlastně je.. zvedli jsme kapotu motoru a jak se dalo očekávat nic mimo plastových deklů motoru jsme nenašli. Tak jsme si řekli, že by možná stačil k vyřešení problému v IT hodně fungující restart. A ejhle po opětovném natočení kontrolky přestali svítit a my vyrazili směr Praha. Naše radost, ale záhy zkončila. Kontrolky se rozsvítili znovu. Pro jistotu jsme zastavili v odstavném pruhu a začali po telefonu řešit co dál. Volal jsme našemu car managerovi a jeho rozkaz zněl jasně. Hranice přejet za každou cenu a pokračovat k Praze dokud auto pojede. V té chvíli se okolo nás prohnal kolega v Laguně.. asi tak 180kou.. kupodivu nás postřehl.. zastavil.. a v odstavném pruhu k nám docouval. Ano.. docela odvážnej..couval asi tak 300m. Domluvili jsme se, že pojede alespoň na hranice za náma.. a kdyžtak nás do čech dotáhne. Tím jsme ukončili druhý pokus o „opravu auta a zavřeli kapotu. Vyrazili jsme vstříc zbývajícím 300 kilometrům. Motor se choval dost nevyzpytatelně.. sem tam turbo zabralo, ale většinu času nefungovalo. Začal jsem obvolávat známé.. jestli neví o nějaké „časté“ závadě na motorech vw1,9 TDI. Dověděl jsme se, že buď odešlo turbo a nebo váha vzduchu, každopádně se stím má dát dojet a motor nezničíme. Jaké bylo naše překvapení, když se oktávka bez turba po rovince hnala i 150 a z kopce atakovala 180ku. V Praze jsme nakonec byly jen o 40 minut později. Přeci jen několik minut strávených řešením co se děje a maximální rychlost do kopce 110 udělali své.

Snad se mi podaří dodat pár fotek co jsme zachytil mobilem.

S radostí Vám oznamuji, že to mé bratrostřevo dnes dostal nejhezčí dárek ke svým dnešním 24. narozeninám! Dnes totiž úspěšně udělal státnice a už je zněj Bc! Brácha ještě jednou blahopřeji.

PS: ne že pro tebe po oslavě někdo bude muset jet!!

Jelikož jsem již sehnal střechu na angličáka, začal jsem usilovněji řešit co s pojišťovnou a likvidací škody z jejich strany. Kontaktoval jsem pana likvidátora Bauera se žádostí, jestli by mi mohl dát vědět, jaké plnění vychází při likvidaci škody „rozpočtem“. Pan Bauer mi odpověděl, až po druhé urgenci, že mu mám dodat ještě nějaké podklady. Tyto podklady jsem mu během pátka 15.6. dodal. V pondělí 18.6. jsem panu Bauerovi poslal email, s informací, že jsem mu již vyžadované podklady dodal a zda mi může vypočítat a emailem zdělit výši plnění. Uběhl týden a nic se nedělo, žádný email nepřišel a já jsem již začal být nervózní. Tak jsem další pondělí 25.6. napsal znovu upomínku, zda by mi pan Bauer mohl zdělit výši plnění, abych se mohl podle toho zařídit. Asi za dvě hodiny jsem měl telefon od mámy, že mi píše pojišťovna. Pan Bauer mi v něm píše, že škodní událost je již uzavřena, a jelikož výše plnění rozpočtem je vypočítána na 4250,- s DPH a tato částka je nižší než spoluúčast, tak mi nic vyplácet nebudou. To mne velice zarazilo a rozjel jsem reklamaci na služby poskytované likvidátorem. Jak je možné, že uzavře škodnou událost, jen když ho žádám o sdělení výše plnění rozpočtem, abych se mohl rozhodnout zdali chci škodnou událost řešit s dodáním faktury nebo rozpočtem..protože, když jsem se informoval o výši plnění v případě dodání faktury, tak v tomto případě nebyla žádná horní hranice zdělena. Tak jsem zvědavej jak moje peripetie s pojišťovnou GENERALI dopadne! Doufám, že mi vyplatí reálnou výši škody.

V pátek 15.6.2007 proběhla oslava ku příležitosti úspěšného zdolání státnic. A kdo že to státnice zdolal? Klárka od Pešlíka a jak jsem říkal již před několika lety, zvládla to na výborrnou. Celé její úsilí, které studiu věnovala a nás zanedbávala se jí odvděčilo červeným diplomem. Slavilo se na zahrádce ve Vysokém Újezdu. Grilování se zvrhlo z obžírství v pitku, kde padlo za své několik lahví vína, několik litrů piv a okolo dvou litrů kořalky. Co člověk také mohl dělat, když se víčka od kořalek záhadně postrácela. Ráno bylo i přes množství vypitého alkoholu bezbolestné.. asi proto, že střízlivět jsme začali až v odpoledních hodinách. Už se těším až baráček Pešlík s Klárou opraví a mi budeme moct přijet na oslavu úspěšné kolaudace.

PS: Šimone douvám že mě na ní zase nebudeš mermomocí chtít válet po zemi

Další z kamarádů a blíženců, důvěrně nazývaný „nadržená divoká orangutaní samice“, má 20.6. narozeniny. Ano uhádli jste, je to Šimon. Bude mu už sladkých 28 let. Ani bych mu to netipoval, přeci jen vypadá vyspěleji .