Po níže popsané cestě z BA mě čekalo dobalení věcí na 4 dení „dovolenou“ a cesta do Albrechtic v Jizerkách. Hanka jako vždy měla většinu věcí již připravených. Díky tomu jsem neměl tolik práce. Z Prahy jsme vyrazili okolo 11 té. V zájmu zběru OMV „míčů“ jsme si řekl, že natankuju až při cestě alespoň 45 litrů, abych dostal ři nálepky. Co jsem již netušil že na dálnici až do Tuurnova neni žádná OMV benzínová pumpa. v Turnově jsme byly ze Žižkova za půl hodiny a vyrazili jsme směr Železný brod, Tanvald, Desná, Albrechtice. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že všechny benzínové pumpy po cestě z Turnova jsou otevřené max do 22:00. Do Albrechtic jsme dorazili přesně o půlnoci a v podstatě jen na myšlenku. Čekal nás welcome drink s Marcelem, který jich již měl asi 20 .. jelikož skupinka účastníků byla dosti veliká. K našemu milému překvapení jsme hned dostali večeři, kterou jsme zmeškali. Moc jsme si pochutnali. Ráno jsme viděli celou skupinu v plné parádě. Celkem se nás tam sešlo asi 30 z toho jen Já s Hankou a Pešlíci jsme neměli žádné potomky. Děti se hemžili úplně všude. Naštěstí byly cizí a díky tomu i roztomilé. Ve čtvrtek pršeloa tak jsme zvolili prohlídku jeskyní. Což samozřejmě v deštivém počasí na začátku prázdnin napadne více lidí a tak čekací doba na prohlídku byla něco okolo 3 hodin. Všichni jsme usoudili, že nemáme rádi čekání a raději jsme vyrazili na prohlídku vesnice a místní rozhledny. V infocentru jsme nakoupili mapy a vzali několik prospektů propagujících místní kraj. Pán, který v infocentru pracoval byl evidentně ve svém živlu a tak nám hned poradil co navštívit cestou z5 do Albrechtic. Vybrali jsme si návštěvu starého mlýna, po kterém nás provedla vnučka posledního mlynáře. Prohlídka byla velice zajímavá a nelitovali jsme návštěvy. Přispěli jsme dobrovolným vstupným a vydali se hledat restauraci na pozdní oběd. Člověk netuší jaký je problém v létě v Jizerkách natrefit na otevřenou restauraci a ještě k tomu kde vaří. Po několika neúspěšných pokusech jsme jednu našli. Večer se jako vždy popíjelo a hrálo. Další den jsme měli v plánu vyrazit za Tomášem a Petrou do Bedřichova. V domění, že je to okolo deseti km jsem se vydali na cestu v klidném tempu po svých. Cesta ubýhala relativně v pohodě, jen jsme se všichni shodli, že chybí oddělené cesty pro pěší a cyklisty a že asfaltky nejsou zrovna dimenzované na turistický ruch a automobilovou dopravu. Kristýnka po cca dvou hodinách chůze již nechtěla vydržet v kočárku a začala se hlasitěji ozývat. V jedné nepřehledné zatáčce protijedoucí automobil vzorně přibrzdil a nechal nás v klidu dojít do „bezpečí. Jaké to bylo pro nás překvapení, když během minuty se automobil vracel a z okýnka na nás pokřikoval, jestli ta želva (hračka) kterou mávají nevypadla nám. Samozřejmě patřila.. Kristýnka jí vyhodila z kočáru.. tento zážitek nás mile překvapil a utvrdil, že ještě na tom ta naše česká společnost neni tak hrozně jak se někdy zdá. U tomáše s Petrou jsme dostali perfektní občerstvení i s točeným pivem. Pak jsem objednal taxi, které naší početnou skupinku dovezlo zase z5 do Albrechtic. Ať žijí dodávky. Další dny uběhli v podobně nabitém programu a ani jsme se nenadáli a byla neděle, čas na návrat do reality. Cestou do Prahy jsme se zastavili ještě na kozí farmě, kde jsme nakoupili trochu těch kozých sýrů. Shodli jsme se, že těch pár dní na horách s partou fajn lidí a kopu dětí byl příjemnej. A já s Pešlíkem jsme si oddychli, že holky tam nechytli maminkovskost .. ikdyž sem tam na nás šišlali..;)

PS:Až dotlačím Pešlíka aby mi dal fotky, přibude i galerie :)