Akcičky info

Víkend 12.10. – 14.10. byl zase ve znamení „odpočinku“. Z Bratislavi jsem přijel kupodivu jen s 45 minutovým zpožděním . Hanka na mě naštěstí čekala na nádraží v Libni a tak jsem se nemusel trmácet mhd. Doma jsem stihl rychlou sprchu a zbalit si věci na víkend a již jsme frčeli nejprve na chalupu odevzdat Qvittu na hlídání našim a pak do Volar, kde jsme měli bratránkovi pomáhat pokládat střechu. Do Volar jsme dorazili už v 00:30. Všichni již spali a tak jsme je s vděkem šli napodobit. Jak jsem lehl tak jsem usnul a ve stejné pozici jsem se i probudil. Skoro bych řekl, že jsem byl unavený . V sobotu ráno po příjemné snídani jsme se v počtu 8mi lidí vrhli na dopravu střešních tašek na novou střechu nově postavené stodoly / dílny. Když jsem viděl kolik nás toho čeká, tak jsem moc šťastnej nebyl. Střecha byla cca 220 m2 to znamená něco okolo 10 tun tašek. Začali jsme pokládat nejdřív ze dvora a následně ze zahrady, kam mezitím holky naváželi tašky. Jako aktivní blbec jsem si vlezl hned na druhou pozici a tak 2/3 tašek ze předu prošlo mími rukami. Jelikož střecha byla rovná a kupodivu i latě hráli, tak půlku jsme zvládli za nějaké 2,5h neboli akorád na oběd.
Po vydatném obědě a kávičce se zákuskem se nikomu znova na střechu moc nechtělo, obvzláště, když přes plné pupky se člověk musel ohybat pro tašky. První hodinku nám to vůbec nešlo a vypadalo to dosti beznadějně. Naštěstí nám ale díky námaze rychle trávilo a tak se břicha trochu vypráznila a hned to lépe šlo. Bohužel já jsem dostal pozici jako první v řadě – z lešení podávat na střechu – a díky tomu mi na této straně rukama již prošlo 100% tašek. Po položení druhé poloviny nás čekal ještě jeden libový úkol a to vyměnit na střeše u baráku několik poničených tašek. Celkově jich bylo něco okolo 14. Když jsme v šest s Petrem slejzali dolu, už jsme toho měli víc než dost. Již připravená večeře nám přišla velice vhod. Potom jsme chvilku pokecali a ejhle bylo už půl desáté a tak jsme vyrazili zpět na chalupu, kde jsme zanechali Qvittu. Na chalupu jsme dorazili už v půl jedenácté. Po celodení námaze jsme s mamkou načali vínko a chvíli povídali. Když jsme se dostali do postele nevím proč ale zase se nám stalo to co v pátek, jak jsme lehli, tak jsme se i probudili.
V neděli jsme chtěli jen odpočívat, což se nám relativně podařilo. Jediné co jsme dělal za práci bylo připevnění dvířek u vodoměru a pak shrabání listí z našeho ořešáku. Také jsme s mámou rozmýšleli, jak vyřešit uspořádání místností v plánovaném penzionku. Jelikož jsme ještě museli s Hankou na návštěvu k její babičce museli jsme z chalupy odfrčet již okolo 4té. U babičky jsme ještě vytáhli tetu a sestřenici na procházku s naší Qvittou a najednou už bylo sedm hodin a tak jsme zase vyrazili na cestu, tentokráte konečně domu. V Praze jsme ještě musel jet do firmy a vyzvednout si zálohu a podepsat cesťáky. Hned jsem využil i možnosti sesynchronizovat a z updatovat notebook. Než jsem to vše vyřídil bylo půl desáté. Jak jsem dorazil domu vzal jsem qvittu a šel jí vyvenčit. No a bylo po víkendu. Sakra uběhl nějak rychleji než jsem čekal. Už abych byl v Praze a stihl si odpočinout s mími blízkými přes týden!
Naštěstí doba mé působnosti na Slovači se již blíží ke konci.

Ze čtvrtka na pátek a v pátek (4.10./5.10.) jsme měli (testeři) společně s aplikačním vývojem offsite. Jelikož jak již všichni víte jsem stále na Slovensku jsem na tuto akci přijel jako poslední. Ve čtvrtek po příjezdu z Bratislavy jsem se v Praze zdržel jen potřebné minimum pro vyzvednutí Qvitty (štěně) a dobalení potřebných serepetiček a vybalení nepotřebných věcí. To již mám za těch 5 měsíců zmáknuté. Do Slovenic kousek od Křivoklátu jsem dorazil okolo desáté hodiny po chvílích strávených na uzounkých špatně značených cestách Křivoklátska, které v té době byly zality krásnou neprůhlednou mlhou. Po příjezdu se Zuzka ( kolegyně z HR ) vrhla hned na qvittu a hned jí šla ukázat ostatním. Já mezitím dostal klíč od pokoje a k mému potěšení jsem byl na pokoji sám. Po ubytování a převzetí si qvitty jsem se šel připojit k mému testovacímu týmu, který se účastnil „Testování vína“ což je velice příjemný způsob ajk proniknout do metodik testování a obecně zjistit co takové testování obnáší. Bohužel pro mně já jsem celou tuto akci nestihl a pro mně se toto testování zúžilo pouze na ochutnávku. Jelikož jsme měl žízeň tak jsem jako správný vinařský barbar zvolil jako druhé pití na žízeň Pilsner urqvel :). Po skončení ochutnávky se zábava z Vinárny přesunula do hlavní společenské místnosti, kde se točila již zmiňovaná plznička. Ani nevím jak, ale čas utekl velice rychle a znenadání jsem zjistil že jsou již tři hodiny ráno. Při představě, že mě ráno od devíti čeká celodenní presentace s přestávkou pouze na oběd se mi zrovna nejásalo. Asi i proto že tento týden to bylo již po třetí co jsem šel spát v podobnou hodinu. Qvitta byla také slušně utahaná a tak mě naštěstí nechala spát až do osmi hodin. [Read the rest of this entry...]

21.9. se Klárce Brabcový narodil syn. Mattia Alex měří 51cm a váží 3,23kg.

Jelikož již proběhl víkend, na kterém jsme jako překvapení, s Hankou zůčastněným ukázali naší novou čtyřnohou spolubydlící tak jí mohu již odprezentovat i na těchto stránkách. S Hankou jsme si 8.9.2007 pořídili Qvittu – beaglici. Pochází z chovné stanice LAFU, kde jsme si jí vybrali ze 4 štěňátek. Květoslava, jak jí říkáme, když nás týrá a zlobí, roste jako z vody.. ikdyž jí krmíme krmivem pro štěňata Bosch. Jelikož beaglové jsou dosti tvrdohlavý a svý, tak nám prosím držte palce, aby se nám její výchova zdařila.

O víkendu 21.9.- 23.9. 2007 jsme podnikli cyklovýlet spojený s návštěvou u Pešlíků a též s oslavou Koudyho narozek. Z Bratislavy jsem dorazil výjmečně brzo. Doma jsem byl již okolo páté hodiny odpolední. Následovalo rychlé zabalení všeho potřebného, osobní hygiena a příprava cyklistických věcí včetně vozíku pro náš nový čtyřnohý přírůstek. V sedm hodin jsme s Hankou vyrazili přes Vítkov na Florenc na metro, kterým jsme se dopravili na Zličín, kde nás čekali Kouďáci a Bezušína. Na Vítkově jsme si říkali, že vyvenčíme naší čtyřnohou princeznu a chvíli jí necháme běžet vedle kola, ovšem chvilka se zkrátila ještě na menší chvilku, jelikož.. kdo by to řekl.. Qvitta během 500m znenadání změnila směr a vběhla mi pod kolo. Naštěstí jsem relativně pohotově brzdil a padal a tak jsem jí najel jen mírně na nožku a k radosti všech jsem jí nezlomil ani jednu kostičku (potvrzeno zvěrolékařem, ke kterému Hanka Qvittu v pondělí donesla). Následovalo uklidňování, protože byla docela vyplašená a pak se již jen vezla na vozíku.

Další horkou chvilku jsme zažili na eskalátorech při sjezdu do metra na Florenci. Vozík totiž sjel z jednoho schodu a já jsem měl co dělat jednou rukou udržet kolo a druhou rukou narovnat vozík. Po pár sekundách boje a představ jak se všichni sesuneme a zablokujeme eskalátory se mi to přeci jen podařilo. Na druhých eskalátorech jsme již byli poučení a prvotním cílem bylo najet na schody tak, aby vozík kolama stál na jednom schodu. Do metra jsme se také kupodivu vtěstnali a na Zličín dorazili s půlhodinovým zpožděním. Jak jsem očekával všichni byli překvapený co že to vezu. Koudy nás potěšil, že cestou na Zličín strhl oříšek v náboji zadního kola a díky tomu jede na Kátiným a své s Káťou táhne na laně. K Pešlíkům jsme dorazili po 12 km noční etapě.
Ve Vysokém Újezdě na nás čekalo občerstvení a spousta alkoholu. Pešlík byl překvapenej a potěšenej, že jsme si pořídili štěně, ale jen do chvíle, než si uvědomil jaká masírka ho asi bude čekat od Klárky ve formě.. já chci také psa, i Kůča si psa pořídil. Za což se mu hluboce omlouvám, ale tento boj je již jen mezi Klárkou a jím. (přeji pevné nervy) Večer probíhal ve velkém stylu a když Koudymu dorazilo náhradní kolo, již jsme byly ve velice veselé náladě. Čím více se nám chtělo spát, tím více chodil „Pešl“ okolo a tím více nám nalíval panáky. Nakonec jsme odpadli a spali jak mimina až do rána. Koudy dokonce odpadl tak, že jsme ho ani nepřemisťovali a jen jsem ho přikryli spacákem.
V sobotu nás čekalo přemístnění přes Loděnice, Beroun do Zvíkovce. Cesta do Loděnic byla docela dobrodružná, jelikož z polní cesty se stalo bahení oraniště. Když jsme kus oraniště objížděli lesem podařilo se mi vozík hned převrátit.. naštěstí v malé rychlosti a tak se nic nestalo. V Berouně jsme udělali nákup zásob na jídlo a pití a vyrazili jsme mezi loky a lesy s jen pár vesničkami po cestě. Sem tam jsme jeli i po lesních pěšinkách a čekali nás i tři brody.

Vozík s Qvittou zvládl vše na naprostou 1* hůře jsem to zvládal já.. respektive jen brody, protože druhý a třetí jsem nedokázal projet a zasekl jsem se uprostřed. nezbývalo než se vycvaknout z nášlapů a objetovat suchou obuv. Do Zvíkovce jsme dorazili všichni krásně unavení a spokojení z projeté trasy. Rozdělali jsme v krbu a začali grilovat. Čáru přes rozpočet nám ovšem udělala místní hospoda, která v sobotu měla zavřeno. Nezbývalo nic jiného než se vrhnout na dary a doplnit tekutiny ve formě borovičky, tulamorky a slivovice. Po dvou hodinách po nás dorazil i Šimon, který měl velice zajímavou cestu, jejíž popis od něj zkusím vyzískat a časem doplnit.
Do nedělního mlhou zalitého rána nás probudila Qvitta. Probuzení s výhledem na mlhou zalitý Zvíkovecký kostel, který osvětlovalo vylézající sluníčko, bylo kouzelné. Mlha během dopoledne prohrála svou bitvu se sílícím sluníčkem a my jsme na zpáteční cestu vyráželi již za krásného babího léta. Plán byl jasný.. dojet do Zbirohu, kde nám měl jet vlak a vlakem dojet do Prahy. Ovšem cestou do Zbirohu jsme se zastavili na oběd

a to se nám stalo osudným. I přes stíhací jízdu jsme do Zbirohu na náměstí dorazili v čase, kdy nám za šest minut měl jet vlak a nádraží bylo vzdálené ještě další 4 km. V tuto chvíli jsme si uvědomili, že pokračovat ve stíhací jízdě nemá smysl a místo na nádraží jsme se vydali na opačnou stranu směrem k Zdicím a Berounu. Projeli jsme okolo Točníku a Žebráku a následovali malebným údolím ke Zdicím, kde jsem se rozhodli, že než čekat na vlak, který jede jen do Berouna pojedeme ještě dál po vlastní ose.
V Berouně jsme nasedli do „Panťáku“ a všichni krásně sedření jsme se těšili na to až budeme v cíli. Jen Pešlík si užil ještě 15 km šlapání a z toho cca 10 km do kopce. Já s Hankou jsme si vyšlápli jen „Vítkov“, kde jsme zase nechali Qvittu proběhnout. Jaké bylo pro nás překvapení, že Qvitta po cca 1 km pěšky začala pokníkávat a vrhat na vozík. Dobrovolně si tam nalezla a nechala se odvézt až domu. Jsem rád, že se jí jízda ve vozíku ani po cca 130 km nezprotivila a že se v něm nebojí. Uvidíme jak naše trojice zvládne jarní výlet, do Bukovských vrchů na severovýchodě Slovenska, který začínám již plánovat. Jisté je jen jedno. Přes zimu budu muset dost trénovat, abych byl připraven na větší zátěž, kterou bude reprezentovat 10kg vozík a cca 12 kg Qvitta.

Fotky z tohoto víkendu najdete v galerii.

Ke Klepáčům jsme měli vyrazit nakonec jen ve třech, ovšem Šimon na to ke své velké smůle zapoměl a tak jsme vyrazili jen sami s Hankou. Vlakem jsme dorazili do Černošic a hned za železničním mostem do Všenor jsem zjistil, že mi praskl drát ve výpletu kola. Naštěstí jsme potkali odpočívající peloton silničních ciklistů a s pomocí jednoho z nich jsme kolo trochu docentrovali. Po této anabázi jsme vyrazili do Brdských kopců a snažili jsme se najít směr do Voznice. Jelikož jsme neměli mapu, zkoušel nás Roman navigovat přes telefon. Navigace byla velice ztížena faktorem, že ve všech mapách značená žlutá turistická značka byla ve skutečnosti v terénu značená červeně. Nakonec jsme se zastávkou na Skalce do Voznice dorazili. Přivítala nás celá spokojená rodinka. Roman nás hned pohostil panáčkem slivovice a pivem. Za malou chvilku načínal druhou lahev a již i druhý džbánek piva. Okolo šesté hodiny bylo již jasné, že v tomto stavu nemůžeme vyrazit na kola a snažit se dojet do Prahy. Následovalo pár telefonátů a vysvětlování proč nedorazíme na dohodnutý sraz do riegrových sadů a grilování. Pak nás spokojené uložili do hajan. Ráno po snídani jsme vyrazili s malým Adamem na procházku a rovnou z procházky jsme se s Hankou odpojili a frčeli do Řevnice na vlak, který nás přiblíží do Prahy. V Praze jsme měli asi 4 hodinky klidu a už nás čekala další akce u Koudyho, ze které jsme dorazili okolo 24:00. Raní vstávání na vlak do Bratislavy bylo po tomto náročném víkendu velice „příjemné“.

Ať žijí dlouhé víkendy s přáteli.

První listopadový víkend (2.11.2007 -3.11.2007) Vás zvu na naší chalupu do Přešťovic (okres Strakonice). Kalbička
bude ku příležitosti „první a poslední“ chlastačky v novém-starém baráčku co jsme pořídili. Po této akci započneme
pozvolna s jeho rekonstrukcí. Jste srdečně zváni jak s protějšky tak i s potomky. Jediná podmínka pro možnost účasti
je přátelská povaha všech zůčastněných. Toto platí hlavně pro čtyřnohé miláčky. Kdo má čtyřnohého miláčka, který se nesnese s ostatníma psama, nechť si raději najde pro miláčka hlídání. Na chalupě je cca 15 míst ke spaní na postelých, které prioritně budou obsazený rodinami s dětmi. V novém-starém domečku bude probíhat vlastní „volná zábava“. Jelikož děti budou spát v naší původní chalupě, vzdálené cca 20 metrů, vemte si pro děti i elektronickou chůvičku. V novém-starém baráčku budou spát ty nejotrlejčí pařmeni co vydrží až do ranních hodin. Na zem tam natáhneme nějaké látky a přivezené karimatky, případně zbylé matrace. Svou účast mi prosím potvrďte mailem, telefonem a nebo nejlépe ve formě komentáře pod pozvánkou.

Co sebou dospělý:
karimatku
spacák
nějaké pitivo
něco na gril
hudební nástroje
přezuvky
bicykl

Co sebou pro děti:
postýlku – v případě, že dítě nedokáže spát s Vámi na posteli
přezuvky
sedačku pro dítě na kolo / vozík za kolo / kočárek
chůvičku

Co pro čtyřnohého miláčka:
pelech
misku na vodu a žrádlo
žrádlo
vodítko

Plán akce:

pátek 2.11.
od 17:00 – do? příjezd
od 18:00 – do? grilování, volná zábava
sobota 3.11.
od ? – do 10:00 probouzení a střízlivění spojené s individuální snídaní.
od 11:00 – do 16:00? cyklovýlet, případně pro necyklisty doporučím pěší trasu.
od 16:00 – ? grilování, volná zábava
neděle 4.11.
ranní probuzení, úklid a pozvolný odjezd.

PS: kdo by chtěl zůstat do pondělí bude moct.

V Sobotu 25.8.2007 pojedeme s Hankou na cyklovýlet do brdských kopců. Cílem výletu bude návštěva u Romana a Lucky, kteří se nám pochlubí svým přírůstkem Adamem. Díky tomu je kapacita lidí dosti omezena, tak se hlaste co nejdřív ;). Začátek cyklo výletu je okolo 11:00 z nádraží v Dobřichovicích. Já s Hankou tam pojedeme vlakem z Hlavního nádraží v 11:26. Číslo vlaku je: 9924. Do Dobřichovic dorazíme v 11:56. Dále pojedeme po vlastní ose pojedeme přes Všenory do Kytína a pak dále do Voznice. Ve voznici spácháme krátkou návštěvu a pak možná i s Romanem vyrazíme na zpáteční cestu, který směr to bude zvolíme podle momentálních sil. Je několik variant a počítá se s tím, že se k Praze nakonec zase přiblížíme pomocí vlaku.

Doufám, že nepojedeme jen s Hankou sami

Uběhnutý víkend 17.8. – 19.8. proběhla zchmelovací akce naší slovenské Adastře. Akce probíhala v příjemném penzionu Limba. Jelikož jsem musel být snad jako jediný z Ada v práci do pěti hodin, vyrážel jsem z BA sám. Na cestu jsem se těšil, protože jsem si chtěl užít relativně kvalitních cest do Nízkých Tater. Ovšem jaké bylo mé rozčarování, [Read the rest of this entry...]

Tak dovolená, která se spíše podobala pobytu v pracovním táboře uběhla jako voda. Začala v sobotu, kdy jsme s Hankou jeli olištovat podlahu do Dobříše, s tím, že položíme i podlahu v předsíni. To se samozřejmě nepodařilo, protože vstupní dveře se nedali zkrátit a musela na ně přijet specializovaná firma. Olištování obíváku byla dřina, jelikož zdi byly křivé a trubky k topení byly nízko u podlahy. Vyvztekal jsem se na nich docela dost, ale nakonec se podařilo. Na chalupu jsem dorazili okolo šesté hodiny odpolední. Zbylej den jsme strávili odpočinkem a ve stejném stylu se nesla i neděle. Ještě aby ne, když u nás byla Pouť! Zato pondělí způsobylo rychlé vystřízlivění. Po vynošení všech cenností ze stodoly, se zaplnil celý dvůr a byla odhalená šítová zeď, která si jasně říkala.. potřebuji podbetonovat :(. S bráchou jsme se vrhli na vytvoření šalungu, ke kterému nám dobře posloužilo vynosené haraburdí. Na úterek jsme si zajistili dovezení kubíku betonu, který mimo na podpěru zmiňované zdi padl i na vybetonování dvou schodů v zadní části stodoly a nakonec zbylo i na beton před dílnu. Ke konci betonování nám soused na traktoru dovezl betonové dlaždice a písek, které jsme měli další den položit. Večer jsme byly příjemně utahaný a těšili se do postele. Ve středu ráno jsme se vrhli na srovnání podlahy pro pokládání dlaždic do písku. Za Středu jsme stihli s mírnýma přestávkami položit dvě třetiny podlahy. Ve čtvrtek brácha frčel do Prahy a já s tatíkem doložili podlahu. Pak jsem musel jít pokládat koberec k sousedovi.. který si vymyslel, že mermomocí potřebuje nový a že nikdo jiný ho ani položit nemůže. Večer nás čekalo grilování a duševní příprava na páteční pokládání podlahy v Dobříši v již zmiňované předsíni. Strávili jsme na ní celých 10 hodin a docela slušně se na ní vyvztekali. Ani jedna stěna rovná.. a do toho sedm dveří. Lišty jsme nestihli dodělat a tak jsme do dobříše museli ještě v sobotu dopoledne. Po návratu v pátek nás čekalo zase grilování a popíjení. Bylo to příjemné. V sobotu, když jsme se konečně vrátili z již proklínané Dobříše, nás čekalo pečené prasátko co bylo na chalupě za hospůdkou a pak jsme s Hankou frčeli domu. Byl jsem rád, že jsem konečně v Praze jen se svým pokladem. V neděli jsme dopoledne zařídili pár věciček.. a po rychlém lehkém obědě jsme vyrazili s Gabčou na brusle na Letnou. Večer byl velice příjemný a spojili jsme ho i s večeří. Pak mě čekalo už jen zabalení věcí na slovenskou 14ti denní misi. Jo málem jsem zapomněl.. ve středu ráno jsme ještě nechával měnit v angličáku olej u „experta“ v písku. Kdybych nepotřeboval, aby mi ten olej vyměnil..asi bych ho poslal do patřičných mezí. Nevím proč většina automechaniků se chová jak mistři světa. Každopádně cvakání co mě tak otravuje nepřestalo.. tak se budu muset zastavit v nějakém autorizovaném servisu.