Ke Klepáčům jsme měli vyrazit nakonec jen ve třech, ovšem Šimon na to ke své velké smůle zapoměl a tak jsme vyrazili jen sami s Hankou. Vlakem jsme dorazili do Černošic a hned za železničním mostem do Všenor jsem zjistil, že mi praskl drát ve výpletu kola. Naštěstí jsme potkali odpočívající peloton silničních ciklistů a s pomocí jednoho z nich jsme kolo trochu docentrovali. Po této anabázi jsme vyrazili do Brdských kopců a snažili jsme se najít směr do Voznice. Jelikož jsme neměli mapu, zkoušel nás Roman navigovat přes telefon. Navigace byla velice ztížena faktorem, že ve všech mapách značená žlutá turistická značka byla ve skutečnosti v terénu značená červeně. Nakonec jsme se zastávkou na Skalce do Voznice dorazili. Přivítala nás celá spokojená rodinka. Roman nás hned pohostil panáčkem slivovice a pivem. Za malou chvilku načínal druhou lahev a již i druhý džbánek piva. Okolo šesté hodiny bylo již jasné, že v tomto stavu nemůžeme vyrazit na kola a snažit se dojet do Prahy. Následovalo pár telefonátů a vysvětlování proč nedorazíme na dohodnutý sraz do riegrových sadů a grilování. Pak nás spokojené uložili do hajan. Ráno po snídani jsme vyrazili s malým Adamem na procházku a rovnou z procházky jsme se s Hankou odpojili a frčeli do Řevnice na vlak, který nás přiblíží do Prahy. V Praze jsme měli asi 4 hodinky klidu a už nás čekala další akce u Koudyho, ze které jsme dorazili okolo 24:00. Raní vstávání na vlak do Bratislavy bylo po tomto náročném víkendu velice „příjemné“.

Ať žijí dlouhé víkendy s přáteli.