Uběhnutý víkend 17.8. – 19.8. proběhla zchmelovací akce naší slovenské Adastře. Akce probíhala v příjemném penzionu Limba. Jelikož jsem musel být snad jako jediný z Ada v práci do pěti hodin, vyrážel jsem z BA sám. Na cestu jsem se těšil, protože jsem si chtěl užít relativně kvalitních cest do Nízkých Tater. Ovšem jaké bylo mé rozčarování, když jsem hned v BA vjel do kolony, která se táhla až do Nitry. Ano.. čtete dobře… kolona dlouhá okolo 80 km. Levý pruh jel leckdy pomaleji, než prázdný pravý pruh!.. Ať mi nikdo neříká, že na slovensku umí řidiči jezdit po dálnicích! Ze začátku jsem byl docela trpělivý, ale po čtyřiceti km, jem už pěnil a zuřil docela obstojně. V Nitře jsem si vystál dvacetiminutovou frontu na semaforech a konečně se dostal na trochu volnější silnici.. ale to bylo bohužel jen zdání. Alespoň se na rozdíl od dálnice ale dalo předjíždět, protože přeci jen se sem tam předemnou jedoucí auta z toho protisměru uhnuly. Za Zlatými Moravci jsem najel na jednu z nejhezčích dálnic, co znám. Dálnice se klikatí údolím Hronu, je na ní perfektní asfalt a malý provoz. Jen jsem si říkal, že by ty zatáčky mohly být utaženější, protože přeci jen, když se daly projíždět na hraně smyku mezi 160-190 km/h tak je to zbytečně rychlé… přeci jen rozmezí 130-160 by bylo příjemnější. V obdobném tempu jsem pokračoval až do Banské Bystřice, kde jsem kvůli tomu minul hned dvě benzínové pumpy, které se nacházely na mé straně. Díky tomu a neznalosti co mne ještě čeká, jsem musel sjet z obchvatu a jít natankovat prázdnou nádrž. Už se docela stmívalo a já jsem zjistil, že navrácení se na obchvat ve stejném směru, kterým jsme to měl namířeno bude větší háček, než jsem si dokázal představit. No trvalo mi to celých 40 min a několik dotazů, kudy se napojit na cestu směr Staré Hory a Donovaly. Když jsem konečně natefil na zmíněnou cestu, překvapila mne celý den pronásledující kolona. Když jsem dojel na penzión, byl jsme rád, že jsem v konečné stanici a hned jsem si dal na uklidnění pivečko a polévku. Venku se začalo blískat a já jsem jasně, že v tom nejhorším akorát vyndaval věci z auta. Než jsem vše vytáhl a doběhl do penzionu, byl jsem totálně mokrej a zralej na převlečení. Pak začala pro mne firemní kalbička, kde se pifka prokládali hruškovicí a samozdřejmně nějakým tím kuřivem. Táhli jsme to asi do dvou hodin ráno. Jak jsem lehl tak jsem spal a jen jsem si při dopadání do postele říkal .. chudák kolega.. asi budu chrápat.. ale nakonec si moc nestěžoval, protože chrapošil také.
Ráno jsem se kupodivu zbudil sám a dokonce okolo osmé hodiny ranní. Dal si povzbuzující sprchu a šel na snídani. Po snídani jsme dvě hodinky trávili čekáním na další lidi, co chtějí vyrazit na předem neidentifikovanou tůru. Nevím jak se to stalo, ale byl jsem jako jediný čehůn zvolen za horského vůdce a to i přes všude známou pověst českých turistů v Tatrách, který tam rádi umírají a nebo mají alespoň vážná zranění a musí je zachraňovat vrtulník. První část trasy byla jasná.. zdolat vrchol Zvolen s něco málo více metry, než je 1400 m.nad m. Asi tak v 1/3 jsme se s Tomášem sekli a vsadili se, kdo bude na vrcholu první. Dopadlo to tak jak jsem si hned na začátku myslel. Tomáš o tři roky a 30 kg lehčí sportovec vyhrál vrcholovou vložku a byl u lanovky první, kde se však zastavil a nešel až na „vrchol“, který byl pouhých sto metrů dál. Kupodivu nebyl u lanovky o tolik rychleji než já.. nandal mi pouhých dvacet délek..;) Já jsem pak pohodovým tempem již došel na Vrchol, kde jsem byl první zase já. Na ostatní jsme tam čekali okolo půl hodinky. Ze Zvolena (kopce ne města) jsme se vydali po hřebenu na Malý Zvolen a dál do Nižnej Revůce a dál do Liptovský Osady. Tam jsme sedli na autobus a dojeli zpět do Donoval. Procházka byla příjemná a docela slušně náročná. Po večeři jsem na dvě hodinky zdříml a pak jsme se všichni odebraly na bowling. Mě osobně stačila jedna jediná hra a už jsem se těšil, kdy se vrátíme na chatu a sednu si k pifku. Akce se protáhla asi do druhé hodiny ranní. Kdo by řekl, že po tak odpočinkovém dni jsem spal jak mrtvola.. měl by pravdu.
V neděli ráno jsem si dal dlouhou studenou sprchu a po snídani a rozloučení s kolegy sem se ještě s pár lidma vydal na cestu do BA. Cestu jsme si zpříjemnili výletem do Španie Doliny. Po prohlídce této středověké hronické vesnice jsme vyrazili směr Zvolen (město) na oběd v místní Salaši. Oběd byl vynikající a pro jeho dobré strávení jsme zavítali do Kováčovej do termálných kůpelí. Po dvou hodinkách jsme se zbalili a vyrazili směr BA, kde nás přivítala bouřka.
Víkend byl dost náročný a plný zážitků. Zjistil jsem, že místní kolegové jsou příjemní lidé a znovu jsem se přesvědčil, že nízké Tatry jsou nádherné.

ps: v dohledné době dodám fotky z proběhlé akce.