Jaký byl odpolední sjezd Sázavy – aneb s Bezušínou na vodu

filed in Články on Čec.16, 2009

Jelikož letošní počasí nadměrně přeje vodákům a i díky indispozici mého kolena se letos nejvíce akcí odehrává na vodní hladině různých řek.
Naposledy jsem si vymyslel, že si sjedeme Sázavu pěkně za stavu, kdy se člověk nemusí dřít s přenášením kvůli nedostatku vody. Jelikož jsme již na víkend měli naplánovanou jinou rodinou aktivitu, tak jsme se rozhodli vyrazit v pátek odpoledne. Původní plán byl do podrobna připraven. V 15:45 jsme měli vyzvedávat lodě v půjčovně. Ve čtyři hodiny jsme měli vyjíždět z Prahy směr Pikovice, kde jsme chtěli nechat jedno auto a pokračovat nahodu do Týnce nad Sázavou. Zde jsme měli pohodlně v 17:30 nasedat na vodu. V Pikovicích jsme měli končit okolo 20:00-20:30.
Určitě se ptáte jak to nakonec bylo doopravdy?
Mělo mi dojít, že plán je od toho, aby se porušoval, v případě Peti naprosto nerespektoval. Když jsem v 15:45 volal poprvé Petrovi, jak to s ním vypadá, že mám již vyzvednutou loď a že na něj čekám, aby si vyzvedl svou loď, říkal, že dorazí do 20 minut. Takže s úsměvem na tváři dorazil za vesnických 20 minut v 16:42. Ano .. na vesnicích plyne čas podle jiných hodin . V tu chvíli mi bylo jasné, že se na vodu nedostaneme dříve než v 18:00. To jsem ovšem byl stále nepoučený z jiných akcí a jakožto „zásobovací vozidlo s nafukovačkama jsem vyrazil do Týnce a Petra poslal do Pikovic, kde na něj mělo čekat další auto a odvézt ho do Týnce. Když jsme v 17:40 v Týnci nafukovali lodě, začal jsem být trochu nejistý a volám opět Petrovi, jestli se již v Pikovicích potkali a zda frčí to Týnce. Odpověď byla více než výmluvná .. ne ne .. ještě ne .. a ani nemohli, teprve se blížím na Zbraslav. To mi již dávno stracený úsměv ještě více zkysnul a chudák Hanka odemně slyšela ne moc vybíravá slova na mého kamaráda a sliby, že příště se na něj vykašlu. Jak všichni dobře víme.. nevykašlu.
Obě lodě jsme měli nafouknuté a sestavené v 18:30 a na uklidnění si s Hankou načli plechovkáče. No času by bylo asi na 6 plechovek, ale naštěstí jsme jich tolik neměli. A tak když zbylá osádka dorazila 19:00 do Týnce, tak jsme je i dokonce poznali.
Na vodu jsem nasedli v 19:30, před sebou 15 km řeky s jezy a 2,5h denního světla. Složení posádek bylo následující Adam a Hanka na Barace, Petr a Marián na Barace a Žábapuk na uzavřené dablovce. Je pravda, že v červenci zažít prázdnou Sázavu se 115 cm vody byl úžasný zážitek. Řeka krásně tekla a tvořila perfektní terém pro trénování jízdy na divoké vodě se všemi prvky co jsme se naučili na vodáckém kurzu. Háňa sice po třetím závěsu přes ruku a pátém normálním už stávkovala a chtěla jet jen v před, ale naštěstí se mi jí podařilo přemluvit ještě k pár kouskům. Na trase nás čekalo 8 jezů (včetně stupňů). Všechny jsme bez větších obtíží absolvovali. Jan Pavl musel trochu více vyrovnávat. Obávaný jez v Kánově jsme si raději prohlídli ze břehu a konstatovali, že do válce pod korunou bychom se dostat nechtěli. Motala se tam kláda tak 3m dlouhá a 30 cm v průměru a ne a ne jí to pustit. Každopádně šlajsna byla krásně průjezdná. Všechny obtížnější úseky jsme jeli v předem určeném pořadí lodí. Pokusné myši jsme samozřejmě byly mi s Hankou a po sjetí jsme z vracáku jistili ostatní pro případ jejich cvaknutí.
Zajímavé též byly pohledy chatařů, kteří evidentně nejsou zvyklí, že v devět je ještě nějaký vodák na řece. Naší spanilou plavbu jsme končili v 21:30 v Pikovicích pod mostem. Byl to skvělý zážitek. Bylo mi líto, že už to končí, ale na druhou stranu jsem byl rád, že už nebudu muset pádlovat. Těch 15 km jsme zvládli za 2h a 15 minut a to včetně všech pauz (jedna u jezu a druhé chvilkové soulodění pro vypití nealkoholických plechovek piva).
Příště až se budeme chystat na odpolední Sázavu, nebudeme již čekat na opozdilce, a kdo nebude na místě, s ten prostě nepojede. Přeci jen bychom mohli jet více na pohodu. Domu jsme dorazili ve 23:30 a po teplé koupeli padli do postele jak utahané štěňata.