Víkend v zajetí vody

Vážení přátelé, ANO…

Vodácký víkend je za námi. Počasí nám opravdu přálo, a tak jsme si vody užili opravdu dosytosti.       A než se    o víkendu trochu rozepíšu, musím pochválit našeho pana vedoucího, Adam opět nezklamal a stejně tak i celá akce J Prostě bylo to perfektní  a nebýt tebe Adame, asi bychom všichni proseděli spoustu dní doma na p …. i, na posteli  - samozřejmě J

V sobotu ráno nás vzbudilo sychravé počasí, ale ani to nás neodradilo. Na základně ve starém mlýně na nás čekal instruktor Petr, vyfasovali jsme neoprenové skafandry a rozdělili se na posádky (Adam K.- Bobina, Imrich-Hanka, Davídek-Martinka, Ajda- a já, Kuba (Ken)-Terka). Tréning na suchu nám šel dokonale. Na vodě už to taková prča nebyla. Déšť místy ustával, místy sílil, neopreny fungovaly sice jako průtokáče, ale navzdory všem technologickým vymoženostem, nezbývalo než se pořádně zahřát pohybem.

Když nás pan instruktor Petr vyzkoušel z jízdy plavmo vpřed a kontra, vhodil do Metuje dvě pet lahve, ze kterých vyrobil bójky, mezi kterými jsme zkoušeli trénovat přitahování, závěsy a závěsy přes ruku. Věřím, že do té doby byl můj kormidelník se svým háčkem docela spokojen….

Řeknu Vám, na věšení záclon a závěsů já jsem doma vážně machr, ale z tohohle mi šla hlava kolem.      I když to Ajda nesl statečně, byly chvíle, kdyby asi nejradši svého háčka umlátil pádlem. Teorii jsem zvládala parádně, skloubit ale v praxi všechno dohromady mi prostě pořád nějak nešlo… Bravurně si zato vedli vodou nepolíbení Imrich a Martinka, kormidlovali a věšeli závěsy jako starý mořský vlci.

Pak nám Petr pustil ze mlýna větší proud a my se učili zdolávat přesun z břehu na břeh kolmo proti proudu. Před obědem jsme si vyzkoušeli 8-ičku mezi petkama na čas, bylo to super zpestření a vhod přišla          i svačinka v podobě teplého čaje a čokolády na posílení a zahřátí.

Z tepla hospody u Paďourů, kde jsem se celý víkend stravovali, už se pak kromě Adama, v tom psím počasí zpátky do mokrých neoprenů nikomu nechtělo. Petr nám ve výcvikové garáži mezitím připravil přednášku o sjíždění jezů…. Čekalo nás putování po Metuji a tak jsme se přeci jen nechali přemluvit…. Já sice po Petrově výkladu ztratila i tu trochu odvahy ke sjezdu jezu, co jsem zpočátku měla, ale strach je od toho, aby se překonával a tak jsme jez dali a byla to fakt bomba J Strach překonala i Háňa, a tak se hranice nás všech zase o kus posunuly J

Cestou po Metuji nás Petr učil číst vodu, několikrát jsme si vychutnali všechny vracáčky, a i když Ajda pořád cedil skrze zuby, že se někde určitě cvaknem a v duchu si možná i přál, aby s ním byla radši jeho milovaná Klára, nakonec jsme to ustáli a myslím, že si to docela i užili, i přesto, že mi to věšení závěsů fáááákt nešlo. Určitě jsem Ajdu potěšila aspoň tím, když jsme zabodovali na posledním špurtu, kterou naše kánoe na závěr absolvovaly a my s Ajdou skončili první za panem instruktorem J

Malé peřejky nakonec rozhodily jen posádku Kuba-Terka a tak okusili vodu se vším všudy. A aby to nebylo líto i nováčkům Martince a Imrichovi, pokřtil je Adam  cvaknutím na počest jejich první vody.

Den v zajetí vody jsme zakončili v již zmíněné hospůdce, kam s námi přišel posedět i instruktor Petr. Na památku rozdal upomínkové předměty a možná byl rád, že se z nás nikdo neutopil J

Na rafty jsme se sice vůbec nedostali, už teď se ale těšíme na II. díl našeho vodního a podvodního cestování. Takže někdy na podzim…. vodákům AHÓÓÓJ a raftům zvláště J