Tak nám na chalupě v sobotu ve 22:30 utekla Qvitta. Vydala se určitě po velice voňavé a čerstvé stopě a vrátila se asi na 20 minut. Jaké bylo ale naše překvapení, že v tuto pozdní dobu jsme na venčení nebyli jen sami a že v okolí byl i hlídač z místního JZD se služebním vlčákem, který jakmile zaslechl Qvittu pronásledující potencionální kořist na konci voňavé stopy, tak se za ní vydal a nezadržel ho ani řetěz co měl místo obojku. Ten lehce přetrhl. No přepadla nás trochu nejistota v jakém stavu se Qvitta vrátí. Jaké bylo potěšení, když přiběhla po svejch a ještě vrtěla ocasem. Sice trochu kulhala, ale tomu jsme nevěnovali pozornost. Pak přiběhl i zmiňovaný vlčák, který neprojevoval žádné známky agrese. Na rozdíl od našeho mazla, který při každém jeho pokusu o přiblížení se divoce ohnala a různě skákala a při každém ohnání minimálně třikrát zacvakala zuby. O to větší překvapení nás čekalo doma, když jsme zjistili, že má na levé zadní noze tržnou ránu a pohmožděný kloub s několika dalšími oděrkami. Když jsme jí prohlídli důkladněji, zjistili jsme, že tyto rány nejsou jediné a že je ještě pokousaná na dalších třech místech. Naštěstí ty další místa nejsou až na maso a je to spíše odřená kůže bez chlupů a se strupem.

Jsem rád, že nakonec vyvázla jen s těmito šrámy, přeci jen opět byla v ringu se soupeřem jiné váhové kategorie.

Jen mám strach, že jestli to půjde tímto tempem, tak ani nestihneme zajít na žádnou výstavu a budeme mít potrhaného plyšáka, který na výstavy nepatří s postojem k životu radši toho psa hned sežeru, než čekat kdy mne pokouše :)