Tak jsme s Hankou byli pozvaní na návštěvu do Pešlíků nového domova s tím, ať přijedeme v sobotu odpoledne, že večer zapaříme a v neděli vyrazíme na kola. Jelikož jsem v sobotu měl už v plánu návštěvu Luigiho tak z našeho odpoledního příjezdu se vyklubal večerní. Do Vysokého Újezdu jsme na kolech dorazili až kolem čtvrt na deset. S tím, že přes Prahu jsme se přepravili pomocí žlutého krtka. v metru Přivítání bylo vřelé.. a po chvilce na vzpamatování nás Klárka s Ajdou provedli jejich baráčkem. Baráček tak akorát veliký/malý, a překvapivě v dobrém stavu. Prohlídku jsme museli hned završit panáčkem zmrzlé vodky, kterou jsem přivezl ze Žižkova. Kdo by to byl řekl, ale panáček nebyl jen jeden a jako brzdu jsme zvolili pivka. Děvčata popíjeli k panáčkům červené víno. Popíjení jsme ukončili cca ve tři ráno značně unavení. Při představě, že ráno nás čeká vstávání okolo osmé a pak výlet po okolí nám moc veselo nebylo. Jak jsme lehli tak jsme usnuli. Ovšem spánek moc dlouho netrval.. už před sedmou jsem byl na nohách a ne a ne zabrat znovu. V půl osmé to již nevydrželi ani ostatní a pomalu jsme se probrali ke snídani a přípravě kol… Vyčistit řetězy, namazat je a může se vyrazit. Raní sluníčko se schovalo za mraky a díky foukajícímu větru nám zrovna teplo nebylo. Jako cíl trasy jsme si zvolili vesnici Svatý Ján pod skalou s tím, že cestou tam pojedeme co nejméně po asfaltkách a zpět si to ulehčíme přesunem po silnici. mapa Z Vysokého Újezdu jsme vyjeli po zelené turistické značce směr Loděnice. Po Slušném sjezdu po rozbagrované lesní cestě jsme ze zelené značky uhnuli na modrou značku a pokračovali po ní do Solvayových lomů. Solvayovovy lomy O čemž jsme nevěděli a náhle se před námi objevili i s volně přístupným hornickým muzeem. Tyto lomy jsme projeli a pak jsme jeli na vyhlídku ke kříži, který se vypíná přímo nad vesnicí Svatá Ján pod skalou. Svatý Ján pod skalou Odtud následoval dosti prudký sjezd dolu do vesnice, kde mimo mne ostatní kola jen vedli.. jejich škoda.. stálo to za to:) Dole jsme hned zastavili a udělali obědovou pauzu v místním hostinci. Holky si dali horkou griotku a já s Ajdou jsme to vyřešili pivem. Oběd byl ucházející za dobrou cenu. Po obědě se nám trochu hůře šlapalo, ale první kilometr nás čekal stále ještě z kopce dolu do Hostimi. Odtud nás čekalo stoupání přes obec Bubovice až skoro k obci Kozolupy. Poslední kilometry již byly povzbuzující, protože přeci jen se blížil Vysoký Újezd a v něm odpočinek v teple domova. Po chvíli regenerace mne a Hanku čekalo nasednutí na kola a cesta na Žižkov. Vyrazili jsme přes Mořinu do Tachlovic, Dobříč, Zbuzany do Ořechu a pak do Řeporyjí, kde jsme vjeli do Dalajského údolí a následně do Prokopského údolí. Tam má cyklo cesta skončila. Roztržený řetěz se zasekl do přehazovačky, kterou jsem svou obří silou utrhl. utržená přehazovačka Začal jsme obvolávat kamarády, který by byl schopen mě odvézt s kolem na Žižkov, abych ho nemusel přes celou Prahu tlačit. Petr Horník byl můj zachráínce… přijel pro nás.. a odvezl před barák. Hned jsme si vzpomněli na opačné situace, kdy jsme Petra vozil já, když mu selhal jeho „spolehlivý“ skůtr značky Kentoya. Další fotky najdete v galerii.